Současná situace s distanční výukou klade na školy, žáky a jejich rodiče velké nároky. Školy jsou na online výuku lépe připravené technicky i metodicky než před rokem. Na straně žáků začíná hrát významnou roli půl roku trvající pauza v přímém kontaktu se školou. To má vliv na motivaci i na školní úspěšnost. S tím, že se dítě nepřipojuje do výuky, neposílá úkoly, nekomunikuje s učiteli, mají zkušenosti také na přerovských základních školách.
Distanční výuka je od října povinná pro všechny žáky. Ne všichni ale k tomu tak přistupují.
„Je tady spousta žáků, která se nám nepřipojuje do online výuky, neplní úkoly. Zatím to zvládáme řešit sami, nemusíme kontaktovat OSPOD (Oddělení sociálně právní ochrany dětí). S žáky a rodiči komunikují třídní učitelé nebo vedení školy,“ uvedla Marcela Mrázková, zástupkyně ředitelky ZŠ Přerov, Trávník.
„Aktuálně se takto věnujeme pěti žákům, kteří mají problémy. Je to běh na dlouhou trať. Nevyřeší to jedno sezení výchovné komise nebo s rodiči,“ zkonstatovala Věra Václavíčková, ředitelka ZŠ J. A. Komenského v Předmostí.
V případech, kdy nezafungují ani opakované apely na rodiče, školy kontaktují oddělení sociálně právní ochrany dětí tzv. OSPOD.
„Případů, kdy se záležitost dostane k orgánu sociálně právní ochrany dětí, je minimum. Většinou pomůže pohovor ředitele školy s rodiči,“ řekla Romana Pospíšilová, vedoucí Odboru sociálních věcí a školství přerovského magistrátu.
Školy hledají řešení, jak takovým situacím předcházet, bez spolupráce s rodiči se ale neobejdou.
„Na konci každého měsíce jsem uložil vyučujícím, aby informovali rodiče i žáky o tom, jak se jim dařilo v uplynulém měsíci. Je to taková zpětná vazba,“ sdělil ředitel ZŠ Svisle, Miroslav Fryštacký.
Žáci Základní školy Trávník, kteří si dlouhodobě a opakovaně neplní své povinnosti, jsou povoláváni do lavic v režimu jeden učitel, jeden žák, což současná protiepidemická opatření umožňují.
„Jsou žáci, u kterých se nám to touto cestou podařilo vyřešit, ale jsou žáci, kteří chodí do školy, ale i tak mají stále problémy,“ doplnila Marcela Mrázková.
„Ten zakopaný pes je opravdu v tom, že některé rodiny nepovažují vzdělávání a docházku dítěte za nejdůležitější. Ze zákona se dítě musí vzdělávat, musí plnit povinnou školní docházku, byť je distanční formou,“ uzavřela Věra Václavíčková.
Pokud se škole, rodičům a ani pracovníkům orgánu sociálně právní ochrany dětí nepodaří sjednat nápravu, nastupuje na řadu ambulantní a pobytové zařízení v podobě střediska výchovné péče, jehož klienty jsou děti s výchovnými a výukovými problémy. Nejbližší funguje od roku 2013 v Tršicích.
