Kovaný kříž, který připomene poválečnou bestiální hromadnou vraždu 267 Karpatských Němců, začne v příštích dnech vznikat pod rukama uměleckého kováře Jiřího Jurdy. Na jaře pak bude čtyřmetrový kříž usazen přímo na místo, kde nevinní lidé prolili krev – na kopci zvaném Švédské šance u Přerova.
Kovářské dílo má být viditelné z dálky a symbolicky se stát mementem hrůzy, která se tu z 18. na 19. června roku 1945 udála. O život tu kulkou do týlu přišlo sto dvacet žen, dvaasedmdesát mužů a pětasedmdesát dětí, včetně kojenců – ti všichni se stali obětí nespravedlivého poválečného vyřizování účtů.
Do roku 2015 tragédii přímo na místě nic nepřipomínalo – až v roce sedmdesátého výročí masakru vznikla u polní cesty na Švédských šancích alespoň pamětní deska. V únoru letošního roku padlo na radě města rozhodnutí vztyčit na kopci kříž s trnovou korunou, který navrhl umělecký kovář z Přerova. Ten přišel se silnou a působivou myšlenkou. „Připravil jsem tři návrhy – a vybrána byla varianta kříže ze silného plechu, v němž jsou symbolicky díry po výstřelech. Kříž je tvarově jednoduchý, kovářská práce bude nejvíce vidět na trnové koruně, která má být tvarově bohatá a členitá. Kříž bude stát na půlmetrovém soklu kónického tvaru z pohledového betonu,“ prozradil umělecký kovář Jiří Jurda. Město mu za jeho dílo zaplatí 300 tisíc korun.
„Počítáme s tím, že na začátku června vsadíme kříž do země. Tradičně se na Švédských šancích bude v den tragédie konat pietní akce spojená s bohoslužbou – a právě u této příležitosti chceme dílo představit také pozůstalým po obětech, kteří se vzpomínky každý rok pravidelně účastní,“ vzpomněla vedoucí kanceláře primátora Daniela Novotná.
Hromadná vražda na Švédských šancích
Tragédie na Švédských šancích se stala krátce po skončení druhé světové války. Osmnáctého června roku 1945 se Karpatští Němci ze Slovenska, slovenští Maďaři a Slováci vraceli z války domů. Vlaku, v němž cestovali, si na nádraží všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů a dovlekli na kopec nad Přerovem.
Rozhodující roli v tomto smutném příběhu sehrál důstojník Karol Pazúr, který tvrdil, že v transportu jsou příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva. Sestavil popravčí četu, která dostala jasný povel: zastřelit gestapáky. Samozvaný mstitel ještě ten den navštívil Místní národní výbor v Lověšicích a vyžádal si silné chlapy k vykopání hromadného hrobu. Dvacet sedm mužů až do jedné hodiny ráno muselo hloubit jámu – a pak nastal čas kruté odplaty. Lidé z transportu, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli svléct do spodního prádla a odevzdat svým vrahům peníze, šperky, vkladní knížky i doklady. Pak byli kulkou do týlu nemilosrdně zastřeleni. Pamětníci vzpomínali na muže a ženy, kteří prosili a modlili se k Bohu, děti, které hystericky plakaly. Nikdo ale nedostal šanci – žádná ze sto dvaceti žen, žádný z dvaasedmdesáti mužů, žádné z pětasedmdesáti dětí… Akt pomsty skončil 19. června krátce před půl pátou ráno, kdy byl hrob o velikosti 17x2x2 metry plný mrtvých těl. Jejich vrazi pak spokojeně odjeli do Bratislavy.
Exhumace těl byla provedena až o dva roky později – na podzim roku 1947. Muži byli pohřbeni v Přerově, zatímco ostatky žen i dětí byly převezeny do krematoria a jejich popel byl ve dvou bednách uložen na olomouckém hřbitově. Teprve v roce 2017 se podařilo ostatky žen a dětí převézt a důstojně uložit na přerovském hřbitově – a tak po 72 letech spočinuly všechny oběti konečně vedle sebe.
