Na území města Přerova fungují tři mobilní hospice, jejich cílem je umožnit umírajícím pacientům v terminálním stádiu nemoci, aby mohli odejít v domácím prostředí v okruhu rodiny a přátel. Jedním z nich je mobilní hospic Nejste sami, funguje od března 2016, jeho pracovníci se jako jedni z mála v republice věnují i umírajícím dětem.
Pomoci pracovníků mobilního hospice Nejste sami využil před půl rokem v Přerově Petr Lenoch, jeho maminka se dva a půl roku léčila s vážnou nemocí, pro samotnou rodinu byla péče vyčerpávající, mobilní hospic jim doporučili v nemocnici. „Dá se říct, že jsme nad tou myšlenkou začali hodně uvažovat, protože péče o maminku byla čím dál tím náročnější, maminka ztrácela hodně na váze, měla časté střídání nálad a ta péče pro tatínka byla složitá a čím dál tím složitější. My jsme se pro mobilní hospic rozhodli hlavně z toho důvodu, že jsme řešili otázku, jestli maminka bude umírat doma a nebo ji dáme do nějakého zařízení. Ta volba byla jasná, chtěli jsme, aby maminka odcházela doma mezi námi. A dá se říct, že díky mobilnímu hospicu a péči sestřiček a lékařů se nám to povedlo,“ popsal syn klientky hospice Nejste sami Petr Lenoch.
Po vyřízení potřebných dokumentů začala k rodině docházet každý den sestra, která s péčí pomáhala. Hospic poskytuje pomoc nejen z pohledu fyzických obtíží, nedílnou součástí je i psychologická podpora klienta i rodinným příslušníkům. „Vy nechcete jako rodinný příslušník se bavit s maminkou v tom smyslu, že umírá, že by si měla udělat pořádek ve svých věcech a musím říct, že velice hezkým a příjemným způsobem za nás toto suplovaly sestřičky z hospicu. A po několika prvních návštěvách se mi i zdálo, že maminka se se smrtí a odchodem tak nějak smiřuje. Další krásná věc, nebo krásná, ono se to nedá v této situaci takto říct, myslím si, že i díky té péči a tomu, jakým způsobem se sestřičky s maminkou bavily, jsem měl potom možnost vidět to, jak se maminka s tatínkem loučí, ještě za plného vědomí a teď nevím, jestli mám mluvit o štěstí nebo o smůle, ale při posledním vydechnutí jsem maminku mohl držet za ruku, to bylo hezké a jsem přesvědčený o tom, že v nějakém zařízení by se mi to určitě nepovedlo,“ doplnil Petr Lenoch.
Mobilní hospic Nejste sami za téměř čtyři roky svého fungování doprovodil v posledních dnech života asi 300 klientů. „My fungujeme od března 2016, péči zabezpečujeme v Olomouci a okolí, naše dojezdová vzdálenost je do 35 kilometrů. Máme dva specializované paliativní týmy, jeden který pečuje o dospělé pacienty a druhý, který není v ČR tak vídaný, je ten který pečuje o děti, které mají nevyléčitelnou nemoc. Přerov patří k našim standardním dojezdovým vzdálenostem, letos jsem tady měli asi 12 pacientů,“ řekla Kateřina Tichá, ředitelka mobilního hospicu Nejste sami.
„Nejdůležitější je ta potřeba, aby ti pacienti byli v pohodlí a v klidu, takže zajišťujeme i různé pomůcky jako například polohovací postele. Potom zaučujeme rodinu v ošetřovatelské péči, učíme rodinu, jak k tomu člověku přistupovat, jak ho krmit, polohovat, přebalovat. Další velká potřeba pacientů je tišení symptomů jejich těžké nemoci a to je nejčastěji bolest,“ vysvětlila vrchní sestra hospicu Nejste sami Lenka Šimáčková.
Hospicová péče není plně hrazena zdravotními pojišťovnami, mobilní hospic Nejste sami je proto možné finančně podpořit například zasláním dárcovské sms, bližší informace najdou zájemci na webových stránkách www.nejstesami.eu/
